Krize médií
Pavel.Hacker, 13 March, 2009, 6:57 pm
Krize sekundárních (tj. zjednodušeně řečeno tisku) a terciálních (tj. zjednodušeně řečeno původních elektronických) médií je tu s námi už jedno desetiletí. Náklady tištěných médií vytrvale klesají, a i když proklamovaný zánik knih a deníků se nekonal a novinové tituly naopak v posledních letech u nás přibývají, srovnejte sami: nedávno jsem v knihovně oprášil vydání knihy E.M. Remarqua z roku 1976 – vydaný náklad 120 000 kusů. Nejprodávanější knihou loňského roku byl údajně Vieweghův Román pro muže se statisícem prodaných výtisků, další knihy jsou pak za ním za koňské délky daleko (dozvědět se o kolik z tohoto článku prakticky nelze, opravdu zvláštní zpravodajské uchopení…). Jednoduše řečeno: média u nás na tom ekonomicky až na výjimky nejsou nijak slavně a ekonomická krize jim rozhodně nepomůže. Což by nám mělo přidělávat vrásky.
Samozřejmě, krize má i své pozitivní stránky, ale v případě zpravodajských médií je její dopad primárně negativní – kvalita a čas totiž stojí peníze. A kvalitní a časově náročné jsou především obsahy typu investigativní zpravodajství, aktuální publicistika, dlouhodobé reportáže, vlastní zpravodajství ze zahraničí.
-vložka- Malá sonda do výroby zpravodajských obsahů. Ač to není na první pohled patrné, většina zpravodajství není reaktivní, ale vzniká na základě znalosti toho, že se událost stane.
- Politika: tisková konference, vystoupení politika, summit, zasedání vlády, zasedání parlamentu, ohlášené i neohlášené demonstrace…
- Z těchto pak vzniká publicistika: komentáře, debaty, souhrny…
- Ekonomika: výroční zprávy, uzavření burz, kurz měn…
- Sport: prakticky veškeré sportovní události.
- Počasí: je-li víkend nebo má-li Hacker dovolenou, pak zima, mlhy, déšť, sněžení s deštěm, námraza, bouřky. V noci tma.
Mediální obsahy tedy ve většině případů vznikají jako pokrytí předem známé události. To minimalizuje nároky na pracovní a finanční nasazení vojensky strukturovaných a řízených institucí, jakými média jsou. Ví se kolik lidí s jakou technikou, kdy a na jak dlouho bude potřeba na jednu událost věnovat. -konec vložky-
Pokud tedy do výše popsaného systému vstoupí událost neočekávaná nebo neočekávaného rozsahu, stoupají nároky na lidské, materiální a finanční zdroje. Klasickým případem jsou povodně, při těch památných v České televizi vypomáhala i redakce sportu, válka, kdy se vysílají zvláštní štáby se zvláštním vybavením na předem neznámou dobu do nejistých lokací apod. Při takových událostech sice stoupá prestiž institucí a individuí a odděluje se zrno od plev, stoupají ale výdaje. Jelikož (komerční) média obchodují s předpokládanou pozorností svých publik (a ta nekomerční jsou zpravidla placena podle svého běžného, nikoli mimořádného provozu), musí mít na takovou akci zdroje. V době krize ořezávání nákladů tedy, obávám se, postihne prvně ty nejnákladnější složky. Ubude investigativních reportáží, hlubších sond, dokumentů, původního zpravodajství ze zahraničí. Ubude produkce vlastních pořadů, původní tvorby. Na ČT se budeme moci těšit na nějaké hezké reprízy z archivu, komerční televize nakoupí starší seriály (šetří, a to úsporou interích nákladů, i TV Nova/CET21/CME, zaznamenavší nejlepší rok v historii). Což divácké obci nemusí až tak vadit, málokdo vydrží krizi, i když podávanou s různými přílohami, konzumovat po měsíce, a tak si všichni rádi oddychnou u eskapistických témat, pokud nebudou nákladná. Což bulvár není.
Ekonomicky slabší média také hůře obstojí vůči tlakům inzerentů, politiků a dalších subjektů (všimnete si v tomto textu větám “O síle médií a jejich schopnosti zkreslit informace nikdo nepochybuje, je ale možné se na ně připravit. Dá se tak předejít velkým finančním škodám nebo nepříjemnému skandálu jako byl například ten, kterému byl v devadesátých letech vystaven výrobce pneumatik Firestone“. Jako by mi chtěl tento (dlouho psaný) příspěvek vylepšit zářným příkladem, zatlačil vedoucí volebního štábu ČSSD Tvrdík na deník Právo, který je po léta hlásnou troubou sociální demokracie a zřejmě ho tato role už přestává bavit. Tvrdík si jako nástroj vzal právě příliv peněz za inzerci. Odpovědí předsedy strany Paroubka pak byly prohlášení o špatném ekonomickém stavu listu, což tento následně negoval. Celá přestřelka odhalila prakticky kontinuální tlak, se kterým se média potýkají.
Ještěže máme ten Internet, poměrně vlivnou blogosféru, v níž je koncentrace názorových proudů rozředěná a decentralizovaná, a prakticky nový systém získávání informací, prací se zdroji, prolínání konzumování a vytváření textu. Snad nám přinese lepší, informovanější společnost.
“Ekonomicky slabší média také hůře obstojí vůči tlakům inzerentů, politiků a dalších subjektů”
Haha.
Média jsou dvojího druhu – propagandistická a komerční. Ani jeden druh médií nemá vážný zájem nějak “obstát” vůči tlaku inzerentů a politiků.
U propagandistických médií je to jasné, ty nátlak vyvíjí. U komerčních je to taky jasné, ty se snaží obsah vybalancovat tak, aby z toho měly co největší výhody, tedy podlehnout jen takovým tlakům a jen do takové míry, aby neztratily čtenáře.
Jistě, pro nás, svobodymyslné Evropany, je velmi příjemná představa společnosti, kde každý jedinec bude inteligentní, informovaný a emancipovaný. Otázkou je, zda taková společnost obstojí například ve střetnutí s masovým hnutím potlačujícím individualismus.
Ještě to zhoršuje nerozhodnost státu, který sice dovoluje občanům určitou míru emancipace, ale zároveň je už od mala indoktrinuje nacionalismem, propagací zastupitelské demokracie a státním absolutismem – co kdyby to někdy bylo potřeba. Taková společnost potom ale není ani ryba ani rak – občané jsou pak zmatení naprosto protichůdnými požadavky.
Richarde, média nejsou dvojího druhu, a propagandistická média se v našich zeměpisných šířkách prakticky nevyskytují. Je otázka, co to je média – novináři sami jsou dle výzkumů obvykle pravicově liberálního přesvědčení a tlakům zeshora se vždy brání, zároveň jej ale necítí nebo neuvádějí, že jej cítí. Např. na výtky, že česká média se chovají poplatně svým německým vlastníkům, vždy odpovídají zástupci redakce negativně. Obchodní oddělení nebo vedení se pak může chovat různě, samozřejmě. Ale podlehnout jednomu zpravidla znamená znepřátelit si druhého.
Propagandistické médium je takové, které se nesoustředí primárně na zisk ale na propagaci něčích zájmů, tedy například veřejnoprávní televize.
Bulvární média naproti tomu zajímá víceméně jen maximalizace zisku, takže se mu občas dá i věřit. Ale nemusíš to tak dělit protože to často trochu splývá, jen je to dobré abys věděl zda ti někdo tlačí do hlavy vlastní názory nebo zda jde jen o prázdné tlachání.
Uvedu příklad – veřejnoprávní médium například nesmí vyzvat občany, aby bojkotovali zastupitelskou demokracii a vytvořili si režim, kde budou mít přímý vliv na rozhodování, protože to není v zájmu jejich živitele, tedy státu. Naproti tomu bulvár by to klidně zveřejnil (a třeba časopisy jako Reflex takové věci i dělají) – pokud by mu to ovšem přineslo čtenáře, a tedy patřičný zisk.
Samozřejmě, všichni se snaží tvrdit že jsou objektivní a že píší nezkreslenou a ověřenou pravdu – propaganda funguje lépe když jí lidi věří a ani bulvárnímu tisku to neuškodí – zvlášť když jde o “informační” bulvár typu idnes.
Mimochodem velmi zajímavý časopis je Nový prostor – tam se často píšou opravdové názory, což je velmi osvěžující.