Comments on: Krize médií

By: Richard

Richard — Wed, 01 Apr 2009 10:31:59 +0000

Propagandistické médium je takové, které se nesoustředí primárně na zisk ale na propagaci něčích zájmů, tedy například veřejnoprávní televize.
Bulvární média naproti tomu zajímá víceméně jen maximalizace zisku, takže se mu občas dá i věřit. Ale nemusíš to tak dělit protože to často trochu splývá, jen je to dobré abys věděl zda ti někdo tlačí do hlavy vlastní názory nebo zda jde jen o prázdné tlachání.

Uvedu příklad – veřejnoprávní médium například nesmí vyzvat občany, aby bojkotovali zastupitelskou demokracii a vytvořili si režim, kde budou mít přímý vliv na rozhodování, protože to není v zájmu jejich živitele, tedy státu. Naproti tomu bulvár by to klidně zveřejnil (a třeba časopisy jako Reflex takové věci i dělají) – pokud by mu to ovšem přineslo čtenáře, a tedy patřičný zisk.

Samozřejmě, všichni se snaží tvrdit že jsou objektivní a že píší nezkreslenou a ověřenou pravdu – propaganda funguje lépe když jí lidi věří a ani bulvárnímu tisku to neuškodí – zvlášť když jde o “informační” bulvár typu idnes.

Mimochodem velmi zajímavý časopis je Nový prostor – tam se často píšou opravdové názory, což je velmi osvěžující.

By: Pavel.Hacker

Pavel.Hacker — Mon, 30 Mar 2009 19:31:41 +0000

Richarde, média nejsou dvojího druhu, a propagandistická média se v našich zeměpisných šířkách prakticky nevyskytují. Je otázka, co to je média – novináři sami jsou dle výzkumů obvykle pravicově liberálního přesvědčení a tlakům zeshora se vždy brání, zároveň jej ale necítí nebo neuvádějí, že jej cítí. Např. na výtky, že česká média se chovají poplatně svým německým vlastníkům, vždy odpovídají zástupci redakce negativně. Obchodní oddělení nebo vedení se pak může chovat různě, samozřejmě. Ale podlehnout jednomu zpravidla znamená znepřátelit si druhého.

By: Richard

Richard — Sat, 21 Mar 2009 15:24:33 +0000

“Ekonomicky slabší média také hůře obstojí vůči tlakům inzerentů, politiků a dalších subjektů”

Haha.

Média jsou dvojího druhu – propagandistická a komerční. Ani jeden druh médií nemá vážný zájem nějak “obstát” vůči tlaku inzerentů a politiků.
U propagandistických médií je to jasné, ty nátlak vyvíjí. U komerčních je to taky jasné, ty se snaží obsah vybalancovat tak, aby z toho měly co největší výhody, tedy podlehnout jen takovým tlakům a jen do takové míry, aby neztratily čtenáře.

Jistě, pro nás, svobodymyslné Evropany, je velmi příjemná představa společnosti, kde každý jedinec bude inteligentní, informovaný a emancipovaný. Otázkou je, zda taková společnost obstojí například ve střetnutí s masovým hnutím potlačujícím individualismus.

Ještě to zhoršuje nerozhodnost státu, který sice dovoluje občanům určitou míru emancipace, ale zároveň je už od mala indoktrinuje nacionalismem, propagací zastupitelské demokracie a státním absolutismem – co kdyby to někdy bylo potřeba. Taková společnost potom ale není ani ryba ani rak – občané jsou pak zmatení naprosto protichůdnými požadavky.