Za bezpečnější internet!

Máme za sebou Safer Internet day. Jeho 6. ročník. Především ale konferenci, kterou v jeho ráci organizovala Evropská komise. Když něco ohledne Internetu nebo onlinu obecně organizuje Evropská komise, je vždy důvod se děsit. Naposledy se EK vyjádřila k počítačovým hrám, z čehož mi taky vstávaly zbytky vlasů na hlavě (přesně tyhle bláboly, jinak se to nedá nazvat, jsem poslouchal v roce 1995 (!!!) coby recenzent PC her), načež prohlášení EK negoval svým prohlášením Evropský parlament, nic se nevyřešilo, ale bruselské instituce s tím strávily týden. Nešť. 10. února tedy vydala komisařka Viviane Reding text, který začíná větou “Children today dive into the world of internet and mobile technologies very early and often become fully-fledged technology-savvy, web-surfing teenagers.” Není překvapením, že z textu plyne, že tyto ponořující se děti je potřeba chránit. První kapitolou je online zneužívání, obtěžování, působení pedofilů v sociálních sítích apod. Dále EK rozeznává termín “cyberbullying”, kyberšikana, tedy šikanování prostřednictvím nových technologií  (např. zasíláním útočných SMS). K této problematice představila komisařka Redingová video, které je součástí panevropské informační kampaně. Podobných kampaní vede EK paralelně desítky, od těch upozorňujících na diskriminaci seniorů po tažení proti kouření. Většinu z témat kampaní zároveň sama Unie neguje, např. protikuřáckou kampaň doplňují subvence na vysazování tabáku v rámci Společné zemědělské politiky. V případě ochrany dětí se rozchází EK sama se sebou také v mnoha bodech. Mluví o Internetu, sama uvádí jako příklad SMS, jako toho zlého představuje dospělého, zároveň mluví o šikaně, kterou si ztrpčují život zpravidla vrstevníci. Oběť-dítě ukazuje jako osobu méně znalou, děti jsou dnes velmi časo více znalé nových technologií než dospělí.

Důvody pro ochranná opatření jsou obvykle podloženy statistikami. 29 % mládeže, tedy víceméně každý třetí teenager, se údajně stali obětí obtěžování. 38 % náctiletých je toho názoru, že jejich internetové okolí dostatečně nerespektuje jejich soukromí. Při vší úctě ke statistikám: co přesně znamená obtěžování? Je to také nevyžádaný vzkaz od spolužáka, že zve spolužačku na kafe? Kolik z těchto teenagerů se také domnívá, že jejich reálné okolí dostatečně nerespektuje jejich soukromí, například tím, že jim leze do pokoje a nutí je v něm uklízet?

Pomáhat a chránit je fajn. Jenže metody evropských institucí jsou většinou voleny dosti nešťastně. Zřizují se komise, výbory a podvýbory. Vydávají se letáky, ročenky, multimediální brožury, pořádají se tiskové konference a dělají kampaně. A to pro ty, jejichž heslo je nevěřit nikomu nad 30. O tématu, o němž vědí řádově víc než ti, jež by je měli poučit. Microsoft vydal desatero rad, jimiž by se měli rodiče řídit. Přes komičnost spojení bezpečnost a Microsoft jsou velmi dobré. Jenže řada rodičů ani takto jednoduše a jasně formulovaná pravidla nebude moci reálně vztáhnout k prostředí, v němž se děti běžně pohybují, když například většina mých vrstevníků nechápe, co “dělám v práci”. Edukace je jistě důležitá, ale měla by se odehrávat odspoda či chcete-li zevnitř. Podobně, jako po léta vyzýváme firmy, aby změnily komunikaci od asymetrické k symetrické, měli bychom navést i instituce, aby podporovaly působení symetrické, nikoli silové. Nerad bych se dočkal okamžiku, kdy po několika selhání ochrany dětí s plamenným křížem v rukou bulvárních médií dojde na radikální  řešení a nakonec se svým počítačem zujeme, necháme si udělat otisky prstů na snímači a naslintáme do CD mechaniky, která materiál odešle do nějakého centrálního registru DNA. Technologie totiž nechrání před technologiemi. To, co se děje v sociálních sítích, je de facto reálnější a opravdovější svět, než ten, který tu byl uplynulých 50 let. Vracíme se díky nim do sobě bližší společnosti velkých rodin a malých měst, v nichž se každý tak trochu zná a tak trochu o sobě ví. To zlé, co mezilidské vztahy přinášejí offline, se promítá do prostředí online. Prostředí online se naopak do reálného života promítá málo.

Pokud pracujete v nějaké neziskové organizaci, se sebevzděláváním nemusíte čekat na Evropskou komisi. Zajděte na přednášku Adama Javůrka.

Leave a comment