Lehký krok se stává značně těžším, vždyť zase dobrovolně vstupuji do té brány lvové, kde běžného smrtelníka čeká jen zatracení. Tomu všemu velí a konzumaci umravňuje Míra, veliký to utěšitel.

Již při příchodu mě pohltí ona silná mlha z výrobků made in Kutná Hora (nezaplatili si reklamu a tak tady nebudu jmenovatJ a okolních zemiček. To je ten důvod, že ač v malé pivnici o velikosti malé než větší své spolustolovníky hledám. Vlastně jen štěstím, kdy se mlha rozestoupí díky pohybu specifického a typického zdvihového riffu s půllitrem, nacházím Jiřího se Zdeňkem. Doktor a hlavní degustátor Mirek zřejmě nás ještě v mlze hledají. Je mi to přesto záhadou, neboť hoši zdvíhají celkem více než méně. Přidávám se se svým kvasničákem a čekám na příchod kazatele.

Pivo z rodného kraje

U druhého piva Vítka z Prčice (můj to rodný kraj) Mirek přichází. Jako správný velitel a náčelník neztrácí ani kapek času a z mlhy se vynořuje s pivem. No nazdar bejci (jako slušný plátek volíme slušná slova za všech okolností).

„Tvůj poslední článek na dvojblogu stál za hovno, čekal jsem nějakou gradaci a nic“, praví rozverně Míra a naráz vyprazdňuje více oktanového stouta.

Pravda, ale ono co psát? V hospodě se obecně probírají tak zásadní témata, že se na to druhý den nedá ani pomyslet, natož o tom psát.

Toto frázi jsem si volně použil ze své první knižní předlohy, která mě ovlivnila na celý život. Byla to pověstná sbírka ruských pohádek Krása nesmírná. Tam se většina věcí popisovala jako: „byla tak nádherná, že se to nedalo ani nakreslit ani popsat“. Prostě zásadní kniha mého života. Pan Kostěj Nesmrtelný spolu s paní Ježibabou (a většinou svítícími lebkami) mě vypálili takovou díru do hlavy, že již od prvních chvil jsem nemohl spát a budil jsem se ze spaní. Což přetrvává do dnes a to i po návštěvě této léčebny.

Opuští nás Jiřík

Jiřík nás bohužel opouští. Jako vzorný otec a táta slíbil synkovi čtení pohádek na dobrou noc. Rychle dopijí svůj sedmý kousek a ztrácí se nadobro v mlze. Do dnešního dne jsme o něm již neslyšeli. Takže ani nevíme, jestli pohádku přečetl, nebo zda dal na rady zkušeného Mirka a knize dopřál voděodolnou úpravu. Přiznám se, že někdy těm jeho dvojmyslným řečem ani nerozumímJ

Náhrada cigarety alkoholem, aneb změna na druhou

S doktorem si stěžujeme přece jen na něco silnější zakouření v místnosti. Mirek nám za silného potahování, jež prokládá lokem z Valáška přikyvuje. Přidává historku, že jednou hostům bylo líto paní hospodské, která začala trpět na astma nebo či co přestala kouřit. Cigareta se u přítomných gentlemanů nahradila panakáma. Cíl byl splněn, hospoda byla svěží jako po vyprání azuritem. Nicméně paní hospodská musela chodit pravidelně vytírat (obě dvě varianty, možná i tři jsou zde možné).

Tak takto prý ne.

Dekontaminace

Zřejmě díky špatné orientaci v mlze, při svém odchodu z nálevny vděčím tomu, že mě o deset sekund ujel vlak. No, využívám dekontaminační zóny na Libeňském nádraží a doufám, že z většího vyvětrám před příchodem domů. Necelé dvě hodiny by měli postačovat.

A ona gradace na závěr

Ráno čtu email od Mirka, s obdivem publikuji, co nám dokáže napsat o půl jedné. Nebýt dehydratovaný, i ta slza by ukápla.

 

Přátelé, kamarádi,

někdo si bude lámat hlavu, do které kategorie patří, někomu to bude celý ukradený, obojí je v pořádku. Prostě jste jen obětí mých grafomanských sklonů pro což by někteří, jsa podobně postižení, mohli mít pochopení.

Jen na mě tak nějak padlo jaro. Může za to jak konečně zvýšená teplota (vkládám link), tak výběr vhodný hudby ve sluchátkách. Prostě jdouce ve vlaku z Vysočanech sem si uvědomil, že už je jaro tady. Svetr mám složenej v tašce a není na vině jen množství piv zkonzumovaný na Palmovce (výčtem www stránek vás snad ani nebudu zatěžovat). Je prostě teplo a jsou vidět hvězdy.

Možná i přispělo to, že Ruda při náhodné zastávce v jednom z podniků vyprávěl, že už byl v neděli fakt naposled na běžkách. A nějak sem byl asi na měkko, že sem mu to věřil a ne jako za poslední týdny už asi tak pětkrát.

O víkendu sem byl na kole a už ti, kteří jedou podle kalendáře a ne podle počasí, otevíraj zahrádky. Zasvěcení jistě ocení, že již je otevřená Sezónka nad Kochánkama a Holba teče jako loni, což je nutné brát vážněji, než nějaké cvrlikání ptáků po lesích.

Prostě jaro je tady. I u Kubelků se blíží závěrečná a tak sem vám chtěl jen sdělit, jak se těším zase na kolo a pohorky a na společné zážitky v tomhle roce i bez lyží. A jsem zvědav, co se nám podaří zažít, na Králi, v Alpách i na dalších akcích, který ještě naplánovaný nemáme.

Ale o náměty jistě nebude nouze a tak tenhle rok určitě nebude slabší, než ten minulej.

Tak hezký jaro

Mirek