Mtbo Maudi Cup

Je to tady, Míra posílá SMS že vyjel, vyzvedne mě podle plánu, Mtbo Maudi Cup závod tak není ohrožen. Chce navíc stihnout nějaké to pivko před ostrým startem. Před příjezdem Míry, nakládám kočárek, rodinka mě přijede podpořit později na cíl. Míra se evidentně těší a vypráví, kolik má naježděno. Plán mám prostý, trochu ožrat Míru… První pivo (po ránu ho snad pijí jen notoři), ale co dělat, naraženo je od osmi na výslovné přání mého hlavního soka. Takticky a s vnitřním přesvědčením „hodného“ chlapečka je první pivko i mým posledním. Je to dobré, Mírovi chutná, dává třetí. Naštěstí na absinth už nedošlo. Nemám přilbu, zřejmě po ránu plně zaměstnán skládáním kočárku opomněl jsem přilbici.

Kde není helma ani smrt nebere

Volám ženě a sypu si popel na hlavu. Znáte to: „ano vím, jsem blbec, ale prosím tě, musíš mě jí přivézt před jedenáctou“. Nakonec mě šéf závodu zapůjčil svůj modrý blembák a já jedu pouze s šesti minutovým zpožděním. Takže jsem ani se svým protekčně nalosovaným startem s časem 0, nevedl peloton, (30 sekund slávy) jak Míra u pivka rozumoval. První kontrolu tradičně hledám, navíc k úžasu ostatních borců přijíždím ke kontrole z druhé strany. No prostě zřejmě slušný oddíl. U osmé kontroly z devatenácti tipuji, že už mám najeto, jako první borci v cíli. U deváté kontroly nemám čip, jsem blbec a ještě neočipovanej. Bez něho jsem jako dítě bez dudlíku. Závod pro mě končí.

Mtbo Maudi Cup závod nedojedu